Lying in dreams, I rip through iron dreams
Waiting for falling star of sanity
Beating prophet's heart
Blind machines' black screams
Breaking out of the narrow space of sanity, saying:
Psychic sore never more
Upside down ballistic floor
Endless water, endless shore
That leads you close to death

Moving down this way people go and pray
Rounding all the time they circle everyday
Shrieking melancholy sonorating among hills
Forests, woods, trees, rivers, sky
Vibrating with mountains' shrill, saying:
Psychic sore never more
Upside down ballistic floor
Endless water, endless shore
That leads you close to death

Swarms of waned stars breach eternity
Fade into black, lose identity
Negation of vanity, anti-logic quality

Looking at the sky you're watching your mind fly
Floating untouched by sane truth
Therefore will never die
Coming stellar light, evil dark flying free
Running speeding time that brings you close to end, saying:
Psychic sore never more
Upside down ballistic floor
Endless water, endless shore
That leads you close to death

(M.I., B. II, Ps. II, 9-38)

---

Ležím ve snech, řítím se železnými sny
A čekám, až bude padat Hvězda rozumu
Tlukot prorokova srdce
Výkřiky slepých strojů
Unikám z úzkého prostoru rozumu, říkám:
Psychická bolest nikdy víc
Vzhůru nohama balistická podlaha
Nekonečná voda, nekonečný břeh,
Podél kterého jdeš blíž smrti

Touto cestou jdou lidé a modlí se
Točí se stále dokola v Kruhu
Řvoucí melancholie sonoruje mezi kopci
Lesy, stromy, řeky, nebe vibrují řevem z hor, říkají:
Psychická bolest nikdy víc
Vzhůru nohama balistická podlaha
Nekonečná voda, nekonečný břeh,
Podél kterého jdeš blíž smrti

Roje vyhaslých hvězd porušují věčnost
Rozplývají se v černotě, ztrácejí identitu
Negaci marnosti, antilogickou vlastnost

Koukáš na nebe a sleduješ, jak tvé vědomí letí
Vznáší se nedotčeno pravdou rozumu
A proto bude žít věčně
Přichází hvězdné světlo, svobodně letí zlá tma
Zrychlující čas tě žene ke konci, říkáš:
Psychická bolest nikdy víc
Vzhůru nohama balistická podlaha
Nekonečná voda, nekonečný břeh,
Podél kterého jdeš blíž smrti... to je konec.

(M. I., K. II, ž. II, verš 9-38)